Rumunsko
Úvod
Rumunské hory jsem chtěl navštívit ještě za totality, ale osud mě vždy zavál někde jinde a tak jsem letos rád přijal pozvání od cestovatele Ivo Petra k desetidenní výpravě do Rumunska. Ivo vše naplánoval, za což mu moc děkuji a já si jen fotil a o nic se nestaral. Rumunsko je pro nás celkem levnou zemí, oběd zde pořídíte za 150 až 250 kč a luxusní ubytování za 350 až 450 kč. Jelo nás celkem 6 mužů v jedné dodávce půjčené v Bukurešti, kam jsme přiletěli z Vídně. Toto je jen pár úvodních fotek, další s texty následují.
Suzana Monastery
První zastávkou na naší trase po Rumunsku byl klášter Suzana Monastery. Rumunsko má kolem 20 miliónů obyvatel, přes 90% lidí je zde věřících, přičemž 81% se hlásí k Rumunské pravoslavné církvi (druhá největší po Rusku). Klášter Suzana se nachází na úpatí pohoří Ciucaș v nadmořské výšce přibližně 800 metrů a je symbolem spirituality a rumunské ortodoxní tradice. Hned při vstupu na vás zapůsobí atmosféra klidu a zvláštní energie a krása okolních staveb a prostředí kolem toto jen umocňuje. Člověk jen tiše kouká a žasne nad jednoduchostí bytí. Poslední tři fotky jsou z našeho prvního táboření v pohoří Ciucas.
Pohoří Ciucas
První moje kroky v rumunských horách vedly tímto překrásným pohořím. Po chladné noci nás přivítal slunečný den a okolní vrcholky hor se zatím skrývaly v mlžných mracích. Pohoří Ciucas je malý masiv v Karpatském ohybu jihovýchodně od Brašova. Na jaře zde kvetou horské rododendrony a nyní v létě si zase můžete nasbírat plné hrsti borůvek. V okolních lesích žijí medvědi, rysi, vlci a můžete zde spatřit i kamzíky, jeleny a i divoké koně. Turistické trasy jsou ale bezpečné a vedou převážně po hřebenech hor. Největším lákadlem pro fotografy jsou krasové útvary v masivu nejvyšší hory Ciucas (1954 m n.m.). Mnohé bizardní skalní útvary dostaly i jména, jako Babele la Sfat („mluvící staré ženy“), Turnul lui Goliat („Goliášova věž) a Mâna Dracului („ďáblova ruka“)
Pohoří Bucegi a výstup na Omu
Ráno po vydatné snídani od Pavla (vaječinka) vyjíždíme z městečka Sinaia po krásné horské silnici s výhledy na okolní hory a po 25 km jsme nahoře pod chatou Cabana Piatra Arsă (1950 m n.m.). Ušetřili jsme tak 6000 kč za lanovku (1000 kč na osobu) a užili si krásných výhledů a serpentin. Dnešní cíl je nejvyšší vrchol pohoří Bucegi Omu s výškou 2 514 m n.m. a návštěva nejvýše položené horské chaty cabana Omu v Rumunsku. Ivo zde se slzou v oko zavzpomínal na svoji první návštěvu před 40 lety, kdy zmrzlí ve sněhu a dešti přišli k zavřené chatě, ale naštěstí je ubytoval místní meteorolog. Dneska je ale slunečno a vedro. První kroky vedou k lanovce cabana Babele , kde můžete obdivovat skalní útvary Bábeles (staré ženy) a opodál i další přírodní výtvor Sfinga. K vrchovu Omu vede překrásná vysokohorská cesta s výhledy na všechny strany. Na chatě u chlazeného piva již sedí část naší osádky a plánujeme další trasu přes vysílač ke kříži Heroes‘ Cross on Caraiman.
Caraiman Cross a další cesta v pohoří Bucegi.
Nakonec dlouhý okruh přes Caraiman Cross jdu z celé naší posádky jen já (strašně nerad chodím zpět po stejné cestě). Opouštím vrcholek Omu a další cesta vede kolem televizní věže s pohnutou minulostí Coștila. Tato 100 metrová dominanta ve výšce téměř 2 500 metrů mi připomíná náš Praděd a je ze všech míst dobře vidět. Nejhezčí fotky ale pořídíte z východní strany, kde ční osamocená na strmé skále. Dnes mě tzv. fotografické počasí opravdu přeje a tak cestu a její délku ani nevnímám, stále je co obdivovat a fotit. Od vysílače je to již kousek ke kříži Heroes‘ Cross on Caraiman Peak, známý jako kříž národních hrdinů. Je to památník postavený na počest vojáků padlých během první světové války a je postavený na žádost krále Ferdinanda I. a jeho manželky královny Marie. Opět má zajímavou minulost viz Wikipedie. K chatě Cabana Piatra Arsă , kde máme auto, jdu po modré značce úbočím obrovské skalní stěny a je to jedna z nejkrásnějších cesta zde. Míjím chatu Cabana Caraiman, a jdu po stezce Jepi Mici, kde před 14 dny medvěd zabil 19 letou turistku. Je to spíše ojedinělý případ asi nemocného a tím i agresivního medvěda (napadal i záchranáře a nakonec byl zastřelen). Konec mé cesty vedl už jen přes travnatou planinu, kde jsem potkal i stádo polodivokých koní. Slunce již pomalu zapadá a vše je obarveno do zlatova, dramatické mraky kreslí po obloze úžasné scenérie a to je opravdu krásná tečka dnešního dne.
Nadpis
Text
Nadpis
Text