Socotra
Jak to začalo
Jednou při procházení facebooku jsem ve skupině World Class Landscape Photographers Group uviděl nádhernou fotku noční oblohy se stromy Dračinec neboli taky strom dračí krve. V popisku byl název ostrov Socotra no a o další foto destinaci bylo rozhodnuto.
Socotra - den 1. Pláž Archer
Toto je moje první návštěva muslimské země a i když si člověk něco přečte tak skutečnost ho trochu (někdy i dost) vyvede z míry. Ostrov Socotra patří oficiálně Jemenské republice, ale velká vzdálenost a moře z tohoto ostrova učinily bezpečnou a mírumilovnou zemi pro nás cestující. Jediný způsob jak cestovat po Sokotře je zatím jen s místní licencovanou společností, která zajistí potřebné vízum, letenku a poskytne služby ( auta, řidiče, průvodce, veškerý servis ). Já jsem využil služeb Socotra exklusive tours company (www.socotra.cz). Na ostrov se dostanete pouze letecky z Abu Dhabí (necelé 2 hodiny). Týdně zde létají pouze 2 menší letadla (v loni ještě jen jedno) a proto tu přelidnění homo turistikus nehrozí.
První místo našeho táboření byla pláž a duny Archer. Cesta sem autem z letiště trvá 1,5 až 2 hodiny po silnici a posledních pár km je to již v terénu a po písku. Je to oblíbené místo turistů i lidí z hlavního města Hadiboh. Táboří se na krásném bílém pístu u moře s výhledem na okolní skály a duny. Duny byly tvořeny monzunovými větry v letních měsících. Ze skal do moře teče malá řeka, kde se můžete před spaním krásně umýt, odsolit se. Kromě koupání v moři se můžete vydat i na vedlejší duny nebo do jedné z jeskyní ve skalách, ale je to dost fyzicky náročné.
Moje popisky k fotkám:
Momentka dětí ve věku kdy holčičky a kluci nejsou ještě segregovány, nebo taky to mohou být děti z liberálních Arabských Emirátů.
Úžasné ranní a večerní focení tyrkysově zbarveného moře a okolních skal. Slunce zde vychází v 5.40 a zapadá kolem 17.30 hodin místního času.
Sup mrchožravý (Egyptský) vás bude provázet po celém ostrově a trpělivě čekat co mu necháte od oběda.
den 2. Jeskyně Hoq
Asi 12 km od našeho tábora se nachází vysoko v horách krásná jeskyně Hoq. Dáváme vydělat místním průvodcům (většinou jsou to mladí chlapci z blízké vesničky, kteří vás zavedou na určené místo). Cesta úzkou pěšinou strmě stoupá vzhůru až k obrovskému otvoru ve skále a trvá asi 1,5 hodiny. Cestou fotíme lahvovníky a platany, které jsou zde ale daleko menší než u nás a užíváme si krásné výhledy na moře. Jeskyně je dlouhá asi 1 km, je volně přístupná a tudíž i bez osvětlení. Na poměry našich jeskyní je zde i teplo. Já fotím systémem čelovka a stativ a dlouhá expozice, naučil jsem se to v řeckém dole na mramor. Po celé trase jsou úžasné vápencové krápníky všech barev a třešničkou na konci je malé jezírko, jinak je jeskyně suchá. Na Sokotře jsou další i větší jeskyně, ale zatím stále neprozkoumané.
Ras Erissel
Odpoledne jedeme na nejvýchodnější výběžek ostrova známého jako Ras Erissel. Najdete zde malou rybářskou základnu s tradičními úzkými lodičkami Hawari, kde si kupujeme ryby na dnešní večeři. Popojedeme dále na úplně nejvýchodnější mys ostrova, kde se Arabské moře setkává s Indickým oceánem. Na břehu jsou zbytky kostry velryby a náš průvodce Isa našel i lebku delfína, nebo tak nějak. Jedeme po pobřeží a užíváme si nádherné moře o okolní skály. Na „fotbalovém“ hřišti u vesničky Erissel hrají zrovna kluci fotbal, tak zastavujeme. Hřiště je to jen podle názvu, jinak se jedná o kus prašného rovnějšího plácku s drobnými kameny a 2 kůly jako branka. Slunce zapadá a je čas na focení úžasných západů u moře. V kempu večeříme onu koupenou rybu s rýží a chutná výtečně.
den 3. Homhil
náhorní plošina Homhil. S kempem a dunami Archer se po dvou dnech loučíme a popojíždíme k vesničce Ham Hinitin odkud se jde již pěšky do hor na náhorní plošinu Homhil. Poprvé se setkáváme se symbolem ostrova s endemickými stromy Dracaena cinnabari česky Dračinec rumělkový. Na konci výstupu na vás čeká odměna v podobě zeleného koupacího jezírka s výhledem na okolní skály a Arabské moře. Kromě dračinců tu uvidíte myrhovníky, lahvovníky, kadidlové stromy, spoustu ptáků, nějakou tu ještěrku a kdo bude mít štěstí tak i malého chameleona. Celý den jsem prochodil touto úžasnou krajinou a v noci jsem se tu znovu vydal fotit hvězdnou oblohu se stromy Dračinec v popředí, moji vysněnou fotografii.
den 4. korálové útesy Dihamri, oáza Qaria a kaňony Kalysan
Ráno po nočním focení a 3 hodinách spánku sjíždíme z hor k moři. To co sjede a vyjede Toyota Land Cruiser by nezvládlo žádné jiné auto (taky tu na ostrově ani jiná značka než Toyota není). Prvním cílem je pouštní mys Di Hamri. Je to jedno z prvních míst na Sokotře, kde se tábořilo. Je tu dokonce i veřejné WC a místní podnikavec tu půjčuje za 10 dolarů brýle a šnorchl. Hned z kraje moře vejdete do světa korálových útesů s tisíci různorodých ryb. Samozřejmě mám pro vás natočeno krásné video, které čeká na sestříhání. Kuchaři jeli předem do blízké oázy Qaria vadi, kde dneska budeme obědvat a koupat se v malém jezírku. Odpolední cesta vede zpět do hor ke kaňonu Kalysan, kde je další tábořiště. Já jsem jako jediný a samozřejmě „nejaktivnější“ člen výpravy byl pověřen nafocením smaragdových jezírek dole v kaňonu. Do setmění zbývala asi hodina tak jsem to bral poklusem a stihnul jsem krásné večerní světlo v kaňonu Kalisan, který je doslova skrytým pokladem ostrova
den 5. kaňon Kalysan
Toto jsou nejkrásnější jezírka jaké jsem zatím viděl. Jejich barva se mění s denní dobou od temně zelené k večeru po sytě tyrkysovou v pravé poledne. Wady Kalysan se proplétá mezi bílými vápencovými balvany a vytváří několik větších či menších jezírek. Cesta sem vede z náhorní plošiny Momi a z malého „parkoviště“ je to pěšky asi 30 minut. Najdete zde i velkou jeskyni a prý tu žije i jeskynní muž. Odpoledne jedeme přes hory až k moři, kde má svůj kemp Tereza
přes hory až k moři
den 6. jeskyně Dagup a Písečné duny Zahaq
Ranní klasika, vstanu v 5:30 a jdu fotit východ slunce a vždy je to jiné a moc krásné. Dopoledne vyrážíme do blízké jeskyně Dagup. Je to obrovská otevřená jeskyně se stromem života uprostřed (můj osobní název), kde neustále stéká čistá voda a kapky vytváří kamenné misky z kterých se můžete napít. Po návratu do kempu nás už čeká výborné obědové menu (tak jako vždy)
Písečné duny Zahag
Odpoledne vyrážíme podél moře na východ k bílým písečným dunám Zahaq. Ta oslnivě bílá barva s modrým pozadím moře je prostě nádherná. Vyjíždíme na jednu menší dunu až nahoru (prostě Toyota) a jsme vypuštěni do této nekonečné krásy. Zůstáváme až do západu slunce.
Den 7. cesta do lesů plných dracen
Dnes se stěhujeme do oblasti Firhmin forest, kde je největší koncentrace stromů dračí krve. Musíme překonat trhlinu v náhorní plošině Dixsam. Dolů do kaňonu wádí Dirhur nás vezou nezničitelné toyoty. Protéká zde malá říčka, která tvoří nespočet menších či větších jezírek a vodopádů. Dneska je opět vedro, odhaduji to na 35 st. ve stínu a většina osazenstva se jde koupat. Já ale vyrážím proti proudu s fotoaparátem, abych pro vás zachytil tuto krásu . Zůstáváme zde až do pozdního poledne.
Firhminský les
Odpoledne opouštíme tuto oázu a vyjíždíme na druhou stranu náhorní plošiny Dixsam, kde se nachází pověstný Firhmin Forest, neboli les tvořený ze stromů dračí krve. Toto je místo s největší koncentrací stromů Dracaena cinnabari (dračinec rumělkový) na Sokotře, a tedy i na světě.
Uprostřed lesa je velká mýtina kde všichni táboří a na poměry Socotry je zde dost „přelidněno“. Vyrážím na obhlídku a focení, abych stihnul západ slunce. Snažil jsem se i o noční fotografii, ale kvůli silnému svitu úplňku měsíce, kdy nemusíte ani zapínat baterku na svícení se moc nedařilo.
Den 8. přejezd k moři
Ráno před svítáním stojíme „na značkách“ a čeká se na východ slunce. Opět úžasné focení s popředím dračích stromů a i zvědavá kozenka se přišla kouknout. Po zabalení a snídani jdu pěšky dolů k vádí Dirhur (asi 2 hodiny) a cestou obdivuji a fotím jak draceny tak i lahvovníky v květu. Opět jako už všechny dny tady je pěkně slunečno a i vedro a tak oáza s chladnou vodou potěší. Naše socotranská posádka chystá oběd a já vyrážím do kaňonu fotit a koupat se. Příroda kolem je kouzelná, nepopsatelná. Odpoledne se přesouváme na severozápadní stranu k Detwah lagoon. Cestou potkáme stádo velbloudů a zakopaný tank.
odpolední laguna Detwah a pláž Qalansiyah
Toto místo bych se nebál nazvat rájem na zemi. Krásné slunečné počasí, teplé, průzračné moře, bílý písek, okolní hory a duny, nějaké to zvířátko k pozorování a hlavně skoro liduprázdno. Co si přát více. Nevěděl jsem co dělat dříve, jestli fotit ptáky a všudypřítomné velké kraby, úžasnou krajinu nebo skočit do moře a nechat se unášet na vlnách. Stihl jsem nakonec všechno. Táboří se přímo v laguně a je tu i zázemí s WC a sprchou.
den 9. lodí na Shoab beach
Na tuto vyhlášenou pláž se dostanete pouze rybářskou lodí z místního městečka Qalansiyah. Přístav není nic jiného než uvázané lodičky v moři a tak musíme přes vodu. Nejsme tu sami, stejný nápad dostali i ostatní a tak „závodíme“ kdo tam bude dříve. Cestou kolem skal vidíme pár delfínů, kteří ale na nás nejsou zvědaví. Po asi hodince jsme konečně na oné bělostné pláži Shoab. Ženy mají domluvenou návštěvu malé vesničky poblíž, mužům vstup zakázán. Kromě bílého písku a průzračného moře tu lze objevit i pár jeskyní, mangrovový porost s jezírkem, kde mají své potomstvo vlezlí komáři. Na pláži jsem našel i starý krunýř mořské želvy.
odpolední skály a boj o život
Po návratu z lodí a obědě jsem se rozhodl prozkoumat okolní skály a najít ten nejkrásnější výhled na moře s lagunou a nejlépe s nějakým rozkvetlým lahvovníkem v popředí. Opět jsem zapomněl jak hory od pohledu malé a schůdné, mohou být ve skutečnosti zrádné, nebezpečné a strmé. Vyrazil jsem na lehko jen fotobatoh, půl litru vody, běžecké trenky a nátělník, je přeci 35 st. ve stínu. Hned jsem našel malou stezku do hor a vydal se po ní v domnění, že někam na vrcholek vede. Asi po půl hodince cesta zmizela, prostě skončila a dál jsem šplhal podél skal stále nahoru až pod nejvyšší vrchol, kde už byla jen kolmá stěna. Cestou fotím lahvovníky a další sukulenty a stále hledám ten vysněný výhled na lagunu. Prodírám se mezi křovinami, skáču po kamenech jako místní kozy, sem tam musím bez lana a jištění přelézt nějakou skalku nebo traverzu na skále s výhledem do propastné hlubiny pode mnou. Den se pomalu chýlí ke konci a sluníčko je již na obzoru. Podařilo se mě najít několik krásných míst k focení a je čas sejít dolů k moři a vrátit se do kempu. Vyhlédl jsem si úzkou štěrbinu, která se zdála vést až dolů k pobřeží. Poslední hlt vody mám již dávno v sobě a horolezeckou technikou slézám po skále až téměř k cestě dole u moře. Ale hora se mě za moji drzost pomstila. Poslední 4 m jsou holé bez jakéhokoli chytu a kolmé. K tomu ten můj fotobatoh na zádech s výbavou v ceně malého auta a představa pádu a koulení se po štěrku dole mě vystavila stopku. Nezbývá než se vrátit nahoru a hledat jinou cestu. Trochu začínám bloudit , síly již docházejí, přeci jenom jsem už 4 hodiny v pochodu a horolezení. Stmívá se, ale naštěstí mám sebou čelovku. Lezu nahoru až na nejvyšší bod v domnění že tam bude nějaká stezka a po ní se vrátím dolů. Nebyla. Zkoumám mapy v mobilu a vrstevnice, ale nic schůdného nenacházím. Žízeň a dehydratace je již obrovská a hlásí se první křeče. Nakonec vítězí zdravý rozum a rozhodl jsem se najít cestu odkud jsem přišel, protože hledat ve tmě neznámou cestu dolů a uvíznout ve skalách by nebylo asi nejlepší řešení. Musím obejít celou tuto strmou skálu a doufat že najdu jeskyni odkud si to již pamatuji a kde je ona kozí cestička. Adrenalin v těle mě dodává sílu k další cestě a protože mám celkem dobrý orientační nesmysl, tak tu jeskyni asi po hodince nacházím. Ještě jedno malé bloudění mě čekalo pod převisem, ale nakonec jsem cestu našel a po 7 hodinách se vrátil do kempu úplně na šrot. V kempu mě už netrpělivě vyhlíželi, vypil jsem vše co bylo po ruce a pomodlil se k mému bohu, že opět nade mnou držel stráž. Takže vše nakonec dobře dopadlo a vy si můžete prohlížet tyto a další fotografie. A takto to mám často.
den 10. loučení a přesun do wadi ayhaft
Bylo to těžké loučení s lagunou Detwah, klidně bych tu vydržel i déle, snad se tu někdy vrátím na více dnů, ostrov Socotra stojí za to. Dopoledne všichni vyráží do moře užít si koupání, ale já jdu opět proti proudu davu a sám obtěžkán fotobatohem jdu obejít celou pětikilometrovou lagunu, protože na konci, kde laguna se spojuje s mořem, jistě nikdo nikdy nebyl. V mělkém písku to jde ztěžka, ale všudypřítomní ptáci a jejich focení tuto cestu zkrátí. V cíli mě čekala nádherná odměna v podobě překrásných zelených tůní s křišťálově čistou vodou a koupáním jenom pro mě.
wadi ayhaft
Čeká nás poslední místo výpravy wadi Ayhaft. Cestou kolem moře zastavujeme u zakopaných ruských tanků T-34 z 80. let, které dnes slouží jen jako turistická atrakce a dále u solného jezera kde se odedávna vyráběla sůl. Do wadi Ayhaft vede úzká kamenitá cestička, na které nacházíme velice jedovatou obrovskou stonožku (kolem 40 cm). Před námi se otevírají úchvatné pohledy na panorama pohoří Hajhir s nejvyšší horou Mashanig (1 519 m).
den 11. poslední den před odletem
Toto je poslední celý den na ostrově, zítra už jen balení a odlet do Abu Dhabí. Uteklo to neuvěřitelně rychle a všechny dny byly po okraj naplněny dobrodružstvím, poznáváním, focením úžasných hor, flóry a fauny. Užíval jsem si a vnímal všemi smysly nádherné moře, pláže a přilehlé pobřeží. Za komfort na cestách (jídlo, přejezdy, kempy, informace atd.) moc děkuji celé company Socotra Exclusive Tours v čele s Terezou Homolovou. Taky spolucestující byli moc příjemní a tolerantní k mému focení a častým zastávkám. Přivezl jsem si přes 5 000 fotografií a můžete se opět těšit na obsáhlejší prezentaci této nádherné země při mém photo show v Ostravě, FM a i jinde kde mě snad pozvou.
